Kalendář aktivit
<< říjen 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031
Události
Vytvoření nové vlády nabízí naději a šanci.

05.02.2014 | Interview s Dr. Liborem Roučkem o jeho názorech a práci v Evropském parlamentu v lednu roku 2014.

Situace na Ukrajině se ani po dvou měsících protestů neuklidnila a mění se v podstatě každým dnem. Má podle vašeho názoru Ukrajina naději na brzké vyřešení krize?

 

Má, ale pouze za předpokladu, že hlavní umírněné politické síly budou schopny dialogu, kompromisu a spolupráce. Na mysli mám představitele vládnoucí Strany regionů a nejdůležitějších opozičních stran - především Baťkivščyny a Udaru Vladimíra Klička.

 

Situace na Ukrajině a na barikádách je bohužel taková, že umírněná opozice již ztrácí kontrolu nad demonstranty i nad vývojem v ulicích. Zatímco před dvěma měsíci jsme viděli všude evropské vlajky, dnes vidíme na barikádách vlajky krajně pravicových a nacionalistických hnutí. Podle mého názoru nejsou tato hnutí ani v zájmu Ukrajinců samotných ani nás Čechů nebo Evropanů.

 

Jednoznačná odpověď na vaši otázku je ano, ale pouze za situace, že umírněné síly budou schopny spolupráce a kompromisů. A toto zůstává největší otázkou dnešní Ukrajiny. V případě neúspěchu dojde k chaosu, anarchii, násilí a tedy k nekontrolovatelné situaci, jejíž konec může mít nedozírné následky včetně politického, ekonomického a administrativního kolapsu celé země.

 

Srbsko v lednu oficiálně zahájilo přístupové rozhovory o vstupu do EU. V jakém časovém horizontu lze očekávat ukončení tohoto procesu, na jehož konci bude členství Srbska v EU? Zároveň jste jednal také v Albánii. Jaké jsou šance této země na přistoupení k EU?

 

Z jihovýchodní Evropy, z Balkánu, přicházejí v posledních měsících samé dobré zprávy. Chorvatsko vstoupilo 1. července loňského roku do EU a pozitivně se vyvíjejí také vyjednávání s Černou Horou. Po úspěšném dialogu a postupném urovnávání situace mezi Bělehradem a Prištinou dochází nyní ke stabilizaci celého regionu – minimálně mezi Srby a Albánci.

 

Urovnání vzájemných vztahů s Kosovem bylo jednou ze zásadních podmínek pro otevření přístupových vyjednávání se Srbskem, což se podařilo. Jsme sice na začátku vyjednávacího procesu, který bude trvat minimálně šest až sedm let, podobně, jak jsme to viděli nejen na našem příkladu, ale nejnověji i u Chorvatska. Důležité je, že tato jednání se Srbskem začala.

 

I Albánie udělala velký pokrok. V červnu loňského roku zde proběhly řádným způsobem volby a výměna vlády. Albánci očekávali a nadále očekávají, že Albánie dostane statut kandidátské země. My jsme je v tom podporovali. Bohužel jeden nebo dva členské státy udělení statutu v prosinci prozatím zablokovaly. Doufáme, že tento stav by mohl být odblokován ještě v polovině tohoto roku. Jezdím na Balkán a do Albánie velmi často. Je dobré vidět, jak jednotlivé země, včetně Albánie, dělají postupně pokrok.

 

Evropský parlament na svém lednovém plenárním zasedání kritizoval plány maltské vlády na prodej občanství této země každému, kdo zaplatí v hotovosti částku ve výši 600 000 eur, čili přibližně 16 milionů korun. Má podle vašeho názoru zůstat udělování občanství pouze v národní kompetenci, víme-li, že občanství jednoho členského státu EU automaticky garantuje právo usadit se v jakékoliv jiné členské zemi?

 

Udělování občanství i nadále zůstává v národní kompetenci, neboli - německé občanství uděluje Německo, české Česká republika apod. Jak již plyne z vaší otázky, víme také, že žijeme v Evropské unii, kde má každý občan právo nejen cestovat, ale i pracovat a žít v jakékoliv jiné členské zemi. A tady narážíme na problém. Pokud si, například na zmiňované Maltě, koupí nějaký oligarcha, neřku-li zločinec, občanství, potom by mohl žít tu v Paříži nebo v Karlových Varech. Zde naráží kompetence národních států na zájmy ostatních členských zemí.

 

V Evropském parlamentu jsme o tom nejen diskutovali, ale naší rezolucí jsme jasně řekli, že občanství jakéhokoliv členského státu by nemělo být na prodej. S občanstvím přichází mnohá práva, která v mimoevropských zemích často neexistují. Není možné, aby bohatí lidé byli něco více, než obyčejní lidé a za peníze si mohli koupit občanství EU. Toto jsme tvrdě zkritizovali a očekáváme od maltské vlády, že učiní příslušnou nápravu. Jsme si vědomi, že to nemůžeme učinit my, ale pouze maltská vláda.

 

27. ledna, jenž je mezinárodním dnem připomínky obětí holocaustu, se konala v institucích Evropské unie řada vzpomínkových akcí. Jak v této souvislosti vnímáte závěry loňského průzkumu Agentury EU pro lidská práva ve Vídni, který potvrdil znepokojivý nárůst antisemitismu v Evropě?

 

Oběti holocaustu si připomínáme v Evropském parlamentu pravidelně. Není náhodou, že to byl právě současný předseda EP Martin Schulz, původem Němec, který převzal nad organizováním těchto akcí záštitu. Nejen nyní, ale i do budoucna.

 

Co se týče průzkumu veřejného mínění a nárůstu antisemitismu v Evropě, vidíme bohužel tyto tendence v nárůstu netolerance vůbec - vůči židovské komunitě, islámské komunitě nebo Romům. V mnohých zemích je nenávist namířena vůči přistěhovalcům obecně.

 

Na tomto místě je proto právě důležité připomenout si druhou světovou válku, období, kdy Evropa klesla v oblasti  dodržování lidských práv a důstojnosti člověka na samé historické dno. Měl by to být právě holocaust, který by měl připomínat nám i budoucím generacím, že jakékoliv porušování lidských práv a vyvolávání nenávisti vůči jakékoliv menšině může vést právě k takovýmto tragickým důsledkům.

 

Na konci ledna byla prezidentem po téměř třech měsících jmenována vláda navržená premiérem Bohuslavem Sobotkou. Co od nové vlády můžeme očekávat?

 

Česká republika bohužel za posledních několik let hluboce klesla nejen v oblasti ekonomiky a životní úrovně, ale kvůli nekonečným skandálům, hádkám, rozepřím, pádům vlád a podobně, i na poli politické kultury. Nelze se proto divit, že je česká veřejnost domácí situací znechucena, otrávena a mnohdy ani nevidí jasné východisko.

 

Vytvoření nové vlády však nabízí naději a šanci. Naše země potřebuje stabilitu na období minimálně čtyř let. To vyžaduje  stabilní, efektivní a výkonnou vládu, která bude řešit miliony nahromaděných problémů. Vládu, která se nebude hádat, hašteřit, ale pracovat. Věřím, že i přes heterogenitu tří stran, které tuto vládu vytvořily, (a jiná reálná většinová alternativa v situaci, kterou lidé do parlamentu navolili, není!) se podaří naplnit všechna očekávání, která si veřejnost s touto vládou spojuje.  

 

Jsem přesvědčen, že jak premiér Sobotka, tak zástupci ostatních vládních stran, si jsou vědomi hloubky problémů a odpovědnosti, kterou na svá bedra přijali. Řešení problémů nebude ani jednoduché ani rychlé. Je důležité se poctivě, zodpovědně, krok za krokem vydat touto cestou. Obávám se, že jestli se toto nepodaří, zabředne naše země do ještě větších problémů, než je tomu nyní. Dopad na normálního člověka a na jeho životní úroveň by byl devastující. Nelze zapomenout, že kvůli krizím, které jsme prodělali v uplynulých letech, klesla v naší zemi životní úroveň v mnohých ukazatelích již pod úroveň Slovenska, Polska a Litvy.

 

 

 

 

copyright © 2009 Dr. Libor Rouček design © Duckdesign | realizace: dakosoft
Podpora