Kalendář aktivit
<< prosinec 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Události
ČSSD bude hrát v Evropě od nynějška pouhý krajský přebor!

20.06.2014 | Interview s Dr. Liborem Roučkem po evropských volbách 2014

Na konci května se uskutečnily volby do Evropského parlamentu. Jak hodnotíte jejich výsledek, zejména z pohledu Evropské sociální demokracie a ČSSD?

 

Začnu Evropskou sociální demokracií. Naše hnutí obhájilo přibližně pozice, které zastávalo v minulém období. Máme stejný počet poslanců. Nezastírám však, že jsme očekávali, že získáme o deset až dvacet poslanců více. Velmi dobré výsledky jsme zaznamenali v Itálii a v Rumunsku.  K posílení došlo také v Německu a v Británii. Slabší výsledky přišly naopak z jižní Evropy - nejen ze Španělska nebo z Řecka, ale také z Francie – a ze zemí jako je Česká republika, Slovensko a hlavně Polsko.

 

Pokud jde o ČSSD, strana oslabila početně ze sedmi na čtyři mandáty. Osobně mi nejvíc vadí, že tato strana oslabila svůj vliv na chod Evropského parlamentu, sociálnědemokratické frakce a potažmo i Komise. Je to právě Parlament, který má velký vliv na Komisi. Zastával jsem v uplynulém období funkci místopředsedy Evropského parlamentu a Evropské sociálnědemokratické frakce. Z těchto pozic jsem měl velký vliv na chod těchto institucí. Mrzí mě, že předseda a vedení strany vyměnilo tento vliv v Evropě za svoji osobní podporu na příštím sjezdu ČSSD. Slogan, který si dala ČSSD do evropských voleb: „Chceme hrát v Evropě první ligu“, se rozhodně nenaplnil. Obávám se, že ČSSD bude hrát v Evropě od nynějška pouhý krajský přebor.

 

Kandidát Evropských sociálních demokratů na post předsedy Evropské komise Martin Schulz neuspěl. Kdo má podle vašeho názoru šanci získat tuto funkci?

 

Evropská sociální demokracie se svým hlavním kandidátem Martinem Schulzem volby nevyhrála. Evropské volby vyhrála Evropská lidová strana. Předvolební dohoda mezi hlavními proevropskými frakcemi v EP byla, že kdo zvítězí ve volbách, bude mít právo navrhnout svého hlavního kandidáta na post předsedy Evropské komise. Podle našeho názoru by jím měl být jednoznačně bývalý lucemburský předseda vlády Jean-Claude Juncker.

 

Situace je však mnohem složitější. Kandidáta na předsedu Evropské komise musí navrhnout Evropská rada, tedy národní státy, které se stále neshodly. Británii a některými dalším zemím se Jean-Claude Juncker nelíbí, protože je pro ně příliš eurofederalistický. Pokud však Evropská rada nenavrhne vítěze těchto voleb Jean-Clauda Junckera, lze očekávat, že Evropský parlament jakéhokoliv jiného kandidáta nezvolí. Reálně hrozí, že budeme mít po dlouhé měsíce v Evropě určitě bezvládí, nechci-li říci krizi.

 

Dále se bude jednat o dalších špičkových funkcích v EU - tzn. o předsedovi Evropského parlamentu, prezidentovi Evropské rady, náhradě po panu Van Rompuyovi, a také o postu tzv. ministra nebo ministryně zahraničí. Když si vezmeme všechny tyto čtyři pozice, musí dojít podle nepsaných gentlemanských dohod k určité dělbě moci mezi většími a menšími zeměmi, starými a novými členskými státy, mezi Evropskými lidovci a Evropskými sociálními demokraty a také mezi muži a ženami. Nejedná se jen o post předsedy Evropské komise, ale máme co do činění s celkovým balíčkem obsazení těchto v EU klíčových funkcí.

 

Co se týká Martina Schulze, je otázkou, zda bude navržen německou vládou na německého komisaře. Pokud k tomu nedojde, bude se Martin Schulz s největší pravděpodobností ucházet znovu o post předsedy Evropského parlamentu.

 

Východ Ukrajiny je v tuto chvíli v podstatě ve válečném stavu. Jak hodnotíte situaci v této zemi a především postoj Ruska?

 

Na Ukrajině bohužel dochází k tomu, čeho jsme se od počátku obávali. Spory a rozpory mezi ukrajinsky a rusky mluvící částí obyvatelstva přerostou do občanské války. Náš postoj je od počátku takový, že situaci je nutno řešit mírovými, diplomatickými prostředky. To znamená, aby si obě strany sporu sedly za jednací stůl a snažily se konflikt vyřešit jednáním. Totéž platí i o vztahu mezi Ukrajinou a Ruskem. Bohužel toto se zatím i přes zprostředkovatelskou snahu EU nedaří. Ale jsem pořád toho názoru, že princip jednání a mírového řešení je ten nejsprávnější postup.

 

Boje však pokračují. Myslím si, že hlavní prioritou by měla být otázka humanitární. To znamená, aby obyvatelstvo, které je uzavřeno v některých městech na východě Ukrajiny, kde přestává fungovat základní infrastruktura, voda, elektřina, zásobování potravinami, mohlo tato města opustit.

 

Opět si myslím, že je jak na EU tak samozřejmě i na Rusku, aby všichni účastníci sporu zasedli za jednací stůl a snažili se hledat řešení. Na Ukrajině ve stejný den s evropskými volbami proběhly prezidentské volby. Nyní i v této zemi máme nově zvoleného prezidenta s demokratickou legitimitou. Takže nikdo, ani ruská strana, se nemůže vymlouvat, že nemá partnera k jednání.

 

Den před evropskými volbami bylo islámským teroristou napadeno Židovské muzeum v Bruselu. Odráží tento čin současnou evropskou realitu a také situaci na Blízkém východě?

 

Tento čin bohužel odráží současnou realitu, ke které dochází na celém Blízkém východě. Když se podíváme do Sýrie, vidíme, že zde již tři roky zuří občanská válka. V posledních dnech a týdnech se rapidně mění situace v Iráku, rovněž bohužel směrem k občanské válce a k nefunkčnímu státu. Není žádným tajemstvím, že na bojích v Iráku a v Sýrii se podílí několik tisíc občanů EU. Tito lidé na Blízkém východě dostanou vojenský výcvik a hrozí zde reálné nebezpečí, že by se nenávist, netolerance, extremismus a bojové zkušenosti mohly v určité míře přenést i do Evropy. To se ukázalo i při nedávném útoku na Židovské muzeum v Bruselu.

 

Co z toho pro nás vyplývá? Na jedné straně zvýšená pozornost k problémům integrace menšin a cizinců v Evropě. Na druhé straně ale také nesmíme ponechat vývoj na Blízkém východě jenom svému neřízenému osudu, protože hrozí přerýsování hranic a zásadních mocenských poměrů v celé oblasti. To by mělo negativní dopad pro celou oblast i pro celou Evropu.

 

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Až v červenci skončí definitivně můj mandát v Evropském parlamentu, chtěl bych si v první řadě odpočinout. Posledních téměř dvacet let jsem trávil každodenní prací ve většině případů 12 – 14 ti hodinovou pracovní dobou šest nebo sedm dní v týdnu. Takže si chci odpočinout, porozhlédnout se kolem sebe jak v Evropě, tak samozřejmě doma v České republice. Potom udělám rozhodnutí co dál.

copyright © 2009 Dr. Libor Rouček design © Duckdesign | realizace: dakosoft
Podpora